Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Zpráva o stvoření obsahuje tyto podstatné aspekty:

a) Jen Bůh je stvořitel, je suverén vůči stvoření. Ve stvoření ukazuje svou všemohoucnost a dobrotu (Řím 1,18-20), Bůh je svobodný vůči světu.
b) Výsledkem aktu stvoření je celý svět ve svém vztahu ke Stvořiteli – „nebe i země“.
c) Sloveso bárá – znamená stvoření bez už existujícího materiálu, vzoru a nástroje. I když se zde jedná o creatio ex nihilo (stvoření z ničeho), vlastní termín je pozdější (2Mak 7,28) – v doslovném znění. Implicitně je už přítomno i ve zprávě o stvoření. Výraz ex nihilo – nejedná se o prvotní materii, ale o to, že Bůh není nucen tvořit-
„Stvoření z ničeho“ – tento termín není popisný, ale vyjadřuje jedinečnost Božího stvoření a suverenitu Boží. „Ex nihilo“ znamená svrchovanou Boží svobodu a suverenitu.
Žl 33,9 – „řekl a stalo se“;  Řím 4,17;  Ef 1,4 „vyvolil nás ještě před stvořením světa“.
d) Bůh tvoří svým SLOVEM a svou VůLÍ. Slovo není nástroj od něj oddělený. Slovo a vůle znamenají jeho svobodnou a subjektivní činnost.
e) Bůh tvoří svět „na počátku“. Čas a prostor neexistují objektivně před stvořeným světem – jsou to dimenze stvoření. Prostor a čas nestojí mezi světem a Bohem, aby naznačily distanci mezi nimi. Bůh je stvořitel každého místa, času i každého jsoucna. Stvořitelský akt je nedělitelný jako Bůh sám. Creatio continua (souvislé, pokračující stvoření) znamená, že Bůh je přítomen nadčasově (metatemporole) nad celou skutečností stvoření – proti deismu  - Bůh prostupuje stvoření v jeho jednotlivých etapách.
f) Ve světě a v jeho jednotlivých věcech se zjevuje dobrota Boží. Svět a věci v něm jsou podstatně dobré (Gn 1,31). Morální zlo není stvořená podstata. Morální zlo nelze zaměnit s nahodilostí a konečností stvořeného. Morální zlo je svobodným vzdálením se od dobra stvořeného Bohem.
g) Člověk jako tvor si uvědomuje velikost Boha stvořitele a vede ho to ke chvále a adoraci (Iz 45,15;  Žl 8; 95; 104).
h) Víra ve stvoření (protologie) je vždy spojena s dějinami spásy a s eschatologií.

Deuteroizaiáš -  (Iz 40-45) -  ukazuje SZ víru v Boha stvořitele – (Iz 40,12-24;  Iz 43,1).  Jen Hospodin je stvořitel a on jediný je vykupitel. Bůh je počátek a konec, alfa i omega světa (Iz 41,4;  44,6;  48,12).

Žádné komentáře:

Okomentovat