Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Tělo Kristovo jako svátost a jako církev.

Označit církev jako tělo Kristovo znamená zdůraznit trvalou přítomnost oslaveného Pána ve viditelném společenství těch, kteří jsou shromážděni v jeho jménu. Kristus jako hlava církve koná dílo spásy jejím prostřednictvím zejména ve svátostech. Přijímání svátostného těla sjednocuje mnohé věřící v církvi: „Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?  Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu“. - 1 Kor 10,16-17. Odtud se  také rozvinula víra ve společenství svatých při slavení Eucharistie a praxe slavení ve prospěch zemřelých. Tělo církve není vyživováno pouze svátostným chlebem, proto se slavením Eucharistie souvisí i charitativní služba – srv. 1 Kor 11,21.

Eucharistie jako záruka budoucí slávy.
Eucharistie není pouze zpřítomněním minulého, ale je také předjímáním budoucího: „tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají. (Žid 9,28). Když Ježíš ustanovil Eucharistii, myslel na nové společenství stolu v Božím království. V duchu zaměření Eucharistie do budoucnosti apoštol Pavel zdůrazňuje: „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ (1 Kor 11,26).

Žádné komentáře:

Okomentovat