Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Mysterium Paschale - centrální událost dějin spásy

I. Úvod
Dvě neoddělitelné části christologie, nestojí proti sobě. Snaha odpovědět na základní otázku: „Kdo On je?“ Z toho vyplývá jednota a jedinost osoby Ježíše Krista, vrchol definice přinesl Chalcedonský koncil.
Tajemství osobní identity Ježíše z Nazareta představuje bytostný základ spásy, kterou Kristus v dějinách realizoval. Je pouze jediné tajemství Ježíše Krista. My však nejsme schopni toto tajemství postihnout zároveň z více zorných úhlů. Proto se nyní budeme zabývat tímto tajemství z hlediska jeho funkcionální dimenze, z hlediska jeho významu pro spásu člověka a světa. Titul přednášky zní „Velikonoční tajemství - centrální událost dějin spásy“ Nebudu tomuto titulu úplně věrný, protože z časových důvodů udělám spíš obecný úvod do soteriologie a nezahloubám se podrobněji do tajemství Ježíšovy smrti a vzkříšení. Dnešní téma se pokusíme projít ve čtyřech krocích. Nejprve si řekneme jaká jsou hlavní témata soteriologie, pak uděláme přehled biblických míst týkajících se spásy a prostředníka spásy, dále načrtneme hlavní soteriologické modely a pokusíme se udělat nějaký závěr.
Hlavní témata soteriologie
Soteriologie je nauka o spáse všech lidí uskutečněné prostřednictvím Ježíše Krista. V západní tradici se přistupovalo k tajemství vykoupení ze dvou hledisek: z jedné strany se mluví o vykoupení objektivním skrze Vtělení božského Slova a ustanovení nové smlouvy prostřednictvím oběti kříže. Toto objektivní vykoupení je adresováno všem lidem, je universální: „On chce, aby se všichni lidé zachránili (1 Tim 2,4).“ Z druhé strany se mluví o vykoupení subjektivním tedy o osobním přivlastnění toho, co pro nás Kristus vykonal, v procesu ospravedlnění a osobního posvěcení. Tedy člověk je vykoupen, ale musí o to vykoupení stát. „Použijeme-li obrazné vyjádření, řekneme, že na stromě kříže je dost „ovoce spásy“ pro všechny lidi. Nikdo však není nucen po tomto ovoci sáhnout a okoušet ho (CVP 195).“
Hlavní zdrojem a obsahem soteriologie je osoba Ježíše Krista, jak už jsme mnohokrát řekli. Christologie není oddělena od soteriologie, jde o jedno a totéž tajemství. Soteriologie je christologie, nakolik zdůrazňuje aspekt Ježíšovy existence pro druhé. Ježíš je absolutní nositel spásy a nositel naděje pro všechny lidi. V něm, v jedinečnosti a neopakovatelnosti konkrétního člověka, všeobecná spásná vůle Boží získala nepřekonatelné a neodvolatelné uskutečnění. Už jsme minule řekli, co znamená výraz universale concretum. Ježíš je jediný a univerzální spasitel. Sk 4,12; 1 Tim 2,3-6. „I když zakladatelé velkých náboženských tradic lidstva bývají představováni jako prostředníci spásy, nejsou z fenomenologického hlediska spasiteli v témže smyslu, jako je jím Muž z Nazareta. Pravým spasitelem není osobně ani Mojžíš, Buddha, Mohamed, nýbrž je to nauka kterou komunikují. To radikálně nové a neopakovatelné u Ježíše spočívá v tom, že on není pouze zjevitelem nějaké spásonosné nauky. On sám je Spasitelem, on sám a jeho dílo má univerzální spasitelský význam. Proto tak často hovoříme o identifikaci Ježíšovy osoby a jeho poslání, díla, významu. Proto tak často zmiňujeme jako základní pravidlo neoddělitelnost ontologické a funkcionální christologie (CVP 204).“
Je třeba se v tomto bodě zmínit ještě o tom jak křesťané rozumí slovu spása a jaký je významový rozdíl mezi slovy vykoupení a spása. Obecně platí, že spása je vysvobození od zla. Východiskem je negativní situace člověka a člověk automaticky hledá její překonání. Tou výchozí situací může být egyptské otroctví, nemoc, pocit viny apod. Spása je ale také osvobozením od hříchu, který je kořenem všeho zla. Pavel VI. v EN 9 říká, že středem Kristovy zvěsti je spása, která znamená nejen osvobození od toho všeho, co člověka utlačuje, ale je zejména osvobozením od hříchu, od zlého ducha v radosti, že poznáváme Boha. Spása má tedy jakoby dva stupně: první stupeň osvobození je vnitrosvětský a plně odpovídá lidským touhám. Druhá etapa se týká osvobození od hříchu a zahrnuje zbožštění člověka. Biblickým obrazem je Exodus - vysvobození z Egypta - první etapa, vstup do zaslíbené země - druhá etapa. To obojí přinesl Kristus tak, jak to vnímáme v evangeliu. Přišel, aby přinesl úplnou spásu; spásu, která chce vykoupit celého člověka a všechno lidstvo, a otvírá mu úžasné horizonty Božího království.
Tedy slova vykoupení a spása nemůžeme od sebe oddělit, opět vyjadřují určitý aspekt jedné a téže události. Když řekneme vykoupení, máme na mysli spíš vysvobození z hříchu, tedy negativní aspekt - od něčeho. Ale situace člověka znamená určitý nedostatek dokonalosti i před hříchem. Adam, když byl bez hříchu, také potřeboval Boží spásný zásah. Proto termín spása v užším slova smyslu znamená Boží zásah, který vede k oslavení a zbožštění člověka. Jde o pozitivní aspekt spásy - k něčemu. Zbožštění se může naplnit jedině za předpokladu, že člověk bude nejprve vykoupen. V současném stavu lidstva je vykoupení prvním předpokladem spásy - zbožštění. Toto pořadí, jak dobře víme, platí také v našem duchovním životě.
II. Biblická svědectví o spáse a o prostředníku spásy.
Tento odstavec je určitým přehledem. Budu citovat uspořádaně řadu NZ míst. Jde o přehled pro naše téma, nebudu ta biblická místa rozebírat. Jsou velmi důležitá, vytváří mnohost, ve které se svatopisci snažili postihnout jediné tajemství naší spásy. Vidíme znovu, že už v NZ existuje pluralita christologických přístupů. Tato místa nestojí proti sobě, jsou spíše komplementární (doplňují se). Z této různosti vycházejí různé historické soteriologické koncepce, jak uvidíme později. I když jsou tato NZ místa většinou známá, podívejte se na ně doma a snažte uvidět tu jednotu v mnohosti.
Jak jsme už řekli plná spása v NZ znamená úplné naplnění každé lidské touhy po pravdě, životě, svobodě a lásce. Spásou v plném slova smyslu je Bůh sám. Spása je vlastně osobním vztahem mezi člověkem a Bohem. Spása přichází v Ježíši Kristu. Tady je veliký rozdíl oproti jiným náboženstvím, jak už jsme řekli. Zde není totiž rozdíl mezi poselstvím spásy a prostředníkem spásy. On není vnější nositel spásy, on přináší spásu ve své osobě. On je ta spása. Někdo namítne: „Dokaž to z Písma.“

Jednotlivá tvrzení biblická místa
„Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení.“ 1 Kor 1,30
„on je náš pokoj“ Ef 2,14
„on je cesta, pravda a život.“ Jan 14,6
„V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ Kol 2,3
„ Kristus je naděje na věčnou spásu.“ Kol 1,27
„On je pravý Bůh a věčný Život.“ 1 Jan 5,20

Kristus obnovuje hříchem zničený vztah mezi člověkem a Bohem. Bere na sebe náš hřích, pohřbívá ho ve své smrti a ve vzkříšení zjevuje nový život s Bohem (Řím 4,25; 8,3; 2 Kor 5,21; Gal 3,13; Žid 4,15)
Podrobení se smrti je Kristem překonáno. Vzkříšením získal nový život pro všechny. V Duchu svatém se učedníci stávají jeho bratry a sestrami a v síle milosti mají podíl na jeho synovském vztahu k Otci, na životě a intimní Boží lásce (srv. Gal 4,4-6; Řím 8,29; Kol 1,18; Ef 1,5). Veškeré veřejné působení Pána Ježíše je shrnuto v biblickém výrazu pro nás. Mluví se o tzv. pro-existenci Ježíše Krista. Kristovo vydání se nejvíce zjevilo při poslední večeři před smrtí. V ní nekrvavě a symbolicky předjímá dar svého života daný za mnohé na odpuštění hříchů. Opět si snadno najdete příslušná biblická místa.
Spásná událost Ježíšovy smrti bývá představována v různých obrazech a metaforách, většinou odvozených ze SZ.

Spásné dění Biblická místa
vykoupení z otroctví hříchu; ospravedlnění hříšníka 1 Kor 7,23; Gal 3,13; 1 Petr 1,18
očištění a vykoupení Kristovou krví Řím 5,9; 1 Kor 6,20; Ef 1,7; Kol 1,14; Žid 9,14; 13,11; 1 Petr 1,19; 1 Jan 1,7; Zj 5,9
dar života jako výkupné za  všechny Mk 10,45; Gal 1,4; 1 Tim 2,6
sebevydání jako smírná oběť Řím 3,25; Gal 2,20
usmíření za naše hříchy Řím 3,25; 8,3; Gal 1,4; 1 Petr 3,18; 1 Jan 2,2; 4,10; Žid 2,17; 1 Tim 2,6

Vidíme tedy různé biblické pojmy, které vyjadřují spásné dění. NZ také v návaznosti na tyto pojmy obsahuje různé teologické kategorie vyjadřující dar spásy. Jsou to například: ospravedlnění hříšníka prostřednictvím milosti a víry (Řím 3,28), (pojem Boží spravedlnosti u Pavla; srv. list Římanům např. 1,17; 3,21-26), odpuštění hříchů, smíření (Řím 5,11), osvobození a záchrana (Řím 5,9), posvěcení (1 Sol 4,3.7), vykoupení (Lk 1,68), nová a věčná smlouva (Lk 22,20) apod. Tyto kategorie se někdy rozdělují na sestupné a vzestupné. Mezi sestupné patří například Kristus jako osvětitel, vykupitel, osvoboditel, zbožštitel, Kristus jako spravedlnost člověka. Mezi vzestupné kategorie se řadí témata jako Kristova oběť, náprava, zadostiučinění, zástupné zadostiučinění.
V Janově evangeliu je Kristova smrt označena jako příčina našeho vykoupení (Jan 1,29; 10,11; 12,24.33; 15,13; 19,34). V Ježíšově smrti Otec zjevuje svou absolutní lásku: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16).“ Spasitelský a vykupitelský význam má sice nejen jeho smrt na kříži, ale také úkon vtělení, celý jeho skrytý i veřejný život i jeho vzkříšení a oslavení. Ale je nepopiratelnou skutečností, že v kříži vrcholí celé poslání Božího Syna.
Obrázek - kříž jako střed dějin spásy. Před smrtí Pán Ježíš říká: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci.“ (Jan 16,28) - teologové mluví o tzv. circulatio. Vtělení jako stávání se člověkem vrcholí v hodině kříže. Jestliže toto platí, pak také ze strany přijatého lidství na kříži vrcholí pro toto lidství jeho stávání se Slovem. Polidštění Slova se nevyhnutelně prolíná se zbožštěním lidství. Ježíšův život je tedy nejen zjevením Otce, ale také cestou vedoucí k Otci.
Už nyní věřící člověk přijímá dary vykoupení skrze víru, obrácení, křest, eucharistii a další svátosti, ale ještě očekáváme další dary jako: vzkříšení těla (1 Kor 15,12), vidění Boha tváří v tvář (1 Kor 13,12), společenství svatých (1 Sol 4,14), nové nebe a novou země (Zj 21,1) apod. To je to známé: „už a ještě ne.“ „Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé“ (1 Jan 3,2).Tolik alespoň velmi zhruba hlas NZ k našemu tématu. Nyní se musíme podívat dál.

Žádné komentáře:

Okomentovat