Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Kritika vznesená reformací

Kritizovali obětní charakter mše. Stačí jedna jediná oběť Kristova (Žid 7,27; 9,28) není třeba ji opakovat. Nejde o opakování. Večeře Páně a papežská mše – podle nich mše svatá popírá jedinou oběť a utrpení Kristovo a je idolatrií (modloslužbou), zatímco večeře Páně nám dosvědčuje ospravedlnění a vykoupení jedinou Kristovou obětí. (Heildeberský katechismus) – kalvínci.
Luther – „O babylonském zajetí církve“
1. zajetí – odmítnutí laického kalichu – odporuje to ustanovení Kristem, hegemonie kněží – spásy by záleželo na lidech (kněžích). Skrze všeobecné kněžství (1Petr 2,9) má každý věřící přímý přístup ke spásným darům.
2. zajetí – nauka o transsubstanciaci – pohanská aristotelská filozofie
3. zajetí – nejhorší – mše jako dar člověka Bohu. Církev převrátila cestu spásy – samoospravedlnění, zatímco křest a eucharistie jsou znamení Boží dobroty. Není možná mše za zemřelé. Mše je kázáním víry, proto má být v mateřském jazyce a ne v latině.

Confessio augustana (1530)- Augšpurská konfese.
1. stačí jedna jediná oběť Kristova
2. není žádná potřebná další oběť, je třeba odmítnout ex opere operato
3. mše není smírnou obětí
4. mše je sacramentum a testamentum – je třeba vypustit všechny zmínky o obětním charakteru.

Rozdělení v rámci reformace ohledně reálné přítomnosti.
- helvétská větev – pouze vnější Kristova přítomnost, nikoliv přítomnost podstatná
- vše je jen znamení víry, má to stimulovat osobní víru
- tělo Kristovo je v nebi, nemůže být na zemi
„Toto je moje tělo“  =  tento chléb znamená moje tělo.

Luther – proti Zwinglimu naléhal na literární interpretaci slov ustanovení.
Odmítá transsubstanciaci a vyznává impanaci (panis – chléb, lat.) nebo consubstanciaci. Ale věří v reálnou přítomnost.
Dokument Formula concordiae (1580) – říká: „Kristus je přítomen s,  v,  a pod chlebem“.
Nauka o ubiquitě – Kristovo tělo je naplněno Boží všudypřítomností – může být i v nebi i na oltáři. Tak je Kristus přítomen v eucharistické celebraci. Důležitá je víra, ale věřící i nevěřící přijímají Kristovo tělo, jedni ke spáse, druzí k odsouzení (1Kor 11,29) (tolik Luther).

Kalvín – oponuje. Pouze předurčení křesťané mohou nejít do společenství s tělem Kristovým v Eucharistii. Slova ustanovení jsou podle něj metaforická. Je to Duch svatý, který spojuje člověka s Kristem, ale jedná se o přítomnost jinou než svátostnou. Nepředurčení a nevěřící přijímají pouze chléb a víno, katolíci a luteráni věří, že přijímají tělo Kristovo.

Žádné komentáře:

Okomentovat