Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

IV. Systematické rozvinutí, (srv. KKC 279-323)

- Stvoření je zjevením Boha – je to první krok ke smlouvě s lidmi a k vykoupení.
- Stvoření je dílo Trojice – Trojjediný Bůh je původcem stvoření, vše pochází od Otce, Syna i od Ducha sv., kteří v dokonalém společenství dávají život všem bytostem a jsou jedinou příčinou všeho stvořeného. Proto každé stvoření je, nakolik existuje, dobré a láskyhodné.  Od Otce skrze Syna v Duchu svatém, z temnoty nicoty přichází do světla existence stvoření. Existence stvoření je odleskem vnitrotrinitárního života a lásky.
- Svět byl stvořen k Boží slávě – gloria Dei externa – vnější Boží sláva – kosmos (ne aby je rozmnožil, ale aby je sdělil).
- Kosmos - ozdoba, něco krásného.
- Bůh stvořil svět z ničeho – bylo vysvětleno.
- Bůh tvoří svět uspořádaný a dobrý.
- Bůh přesahuje stvoření a je v něm přítomen.
- Bůh uchovává stvoření – conservatio mundi – bez něj by se vše propadlo do nicoty.
- Bůh uskutečňuje svůj plán – Boží prozřetelnost – stvoření je na cestě. – Boží prozřetelnost znamená vedení stvoření Bohem ke konečné dokonalosti – providentia Dei.
Druhotné příčiny – lidé spolupracují na uskutečnění jeho plánu – vědomě i bezděčně.
- Problém zla – zlo fyzické vyplývá z toho, že tento svět není dokonalý, je na cestě. Mravní zlo má původ ve zneužití svobody tvory.
- Dovršení stvoření – nová země, nové nebe, Bůh všechno ve všem – eschatologie.

Žádné komentáře:

Okomentovat