Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

III. Přemožení hříchu, nemoci a smrti.

4. Pokání, svátost smíření s Bohem a s církví.

a) Úvod
Církev založená Kristem obdržela od něho zvláštní svátost, která dovršuje kající cestu věřícího. Kristus ustanovil svátost pokání (neboli svátost smíření) jako prostředek k odpuštění hříchů spáchaných po křtu.
Na svátost pokání se můžeme dívat ze tří hledisek:
1. Člověk, který těžkým hříchem ztratil milost ospravedlnění a tím i společenství s Otcem, Synem a Duchem Svatým, je milostí této svátosti smířen s Otcem, skrze Syna v Duchu Svatém.
2. Skrze svátostné znamení se hříšník smiřuje také s církví.
3. Svátostné kající dění je součástí širšího procesu pokání, které se uskutečňuje v církvi.

Hlavní věroučná tvrzení církve.
V prvních stoletích byl některými směry (montanismus, donatismus) nastolena otázka, zda církev má moc zprostředkovat odpuštění hříchů. Je dostatečně doloženo přesvědčení, že církev má plnou moc odpouštět hříchy – (Justin, Irenej, Klement Alexandrijský, Origenes, Tertulián, Cyprián). Nicejský koncil v souvislosti s názory novaciánů – tzv. čistých odsoudil rigorismus – nekompromisní přísnost vůči hříšníkům a také vůči odpadlíkům, kteří během pronásledování vystoupili z církve.
Některé středověké sekty – např.kataři popírali moc církve odpouštět hříchy. Kostnický koncil odsoudil některá tvrzení Wyclifa a Husa, když tvrdil, že odpuštění hříchů nepřichází pouze na základě vnitřní kajícnosti člověka, ale také na základě svátostné služby církve.
Florentský koncil 1439 shrnul ve sjednocovací bule s Armény teologii pokání sv.Tomáše Akvinského: - materií této svátosti jsou tři úkony kajícníka: - lítost nad hříchy (contritio cordis) - ústní vyznání hříchů (confessio oris), ve kterém kajícník vyznává knězi všechny hříchy, na které si vzpoměl – zadostiučinění za hříchy (satisfactio operis) určené knězem, (většinou se jedná o modlitbu, almužnu nebo půst). Formou této svátosti jsou slova absoluce – rozhřešení. Služebníkem této svátosti je kněz, který má řádné nebo delegované pověření představeného toto konat. (ES 1323).
Další závažná vyjádření k této svátosti přinesl Tridentský koncil. Byla to reakce na reformaci. Roku 1551 bylo sestaveno devět věroučných kapitol a patnáct kánonů týkajících se svátosti pokání (ES 1667-1693; 1701-1715).
II.Vatikánský koncil zdůraznil ekleziální dimenzi svátosti pokání – srv. LG 11.

Žádné komentáře:

Okomentovat