Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

d) Církevní učení o svátosti biřmování.

Zmíníme jen dvě poslední vyjádření.
1. Obnova teologie a liturgie sv. biřmování II. Vatikánským koncilem SC 71;
LG 26 – biskup není jediný udělovatel, ale prvotní udělovatel svátosti.
LG 11 – potřeba biřmování, podklad apoštolátu LG 33.
2. Apoštolská konstituce Pavla VI. (1973) – „Divinae consortium naturae“:
- biřmování se děje křižmem na čele, které se děje vložením ruky, zatímco se říkají slova: „N, přijmi pečeť daru Ducha svatého“.
 – znamení a slova tvoří jeden celek svátostného dění. Středověká formule byla nahrazena formulí, která má původ ve IV. století v Antiochijské církvi.

e) Křesťanská iniciace ve křtu a biřmování.

Bůh uděluje člověku jedinečný dar sebe sama způsobem člověku odpovídajícím, respektujícím různé etapy lidského života, proto je křest počátkem života s Bohem a biřmování dalším krokem na té cestě.
Podklad je také ve vnitro-trinitárním životě – dva procesy vnitro-trinitární a dvě poslání (plození + vydechování; vtělení + seslání Ducha svatého).
Jestliže jsme Božími dětmi v Kristu, Bůh vám posílá Ducha svého Syna do srdce (Gal 4,4-6; Řím 8,3-15). Tato dvě poslání jsou neoddělitelná, ale odlišná. Křest je napojení na událost Ježíše Krista – kristocentrismus – v tom je skryt už Duch svatý, protože nelze Krista vyznat jako Pána bez Ducha sv.. Tak jako na Krista sestoupil Duch svatý na začátku jeho veřejného působení, tak i my dostáváme Ducha svatého – pneumatologický rozměr naší křesťanské existence.
Nezvratné pořadí křtu a biřmování respektuje nemožnost zaměnit poslání Syna a Ducha svatého (Tit 3,4-7).

Žádné komentáře:

Okomentovat