Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

c) Historický vývoj nauky o Eucharistii.

Přednicejská patristika
Ignác z Antiochie (+110) – polemizuje s gnostickým a dokétistickým falšováním vtělení. Zdůrazňuje eklesiální rozměr – Eucharistie jako svátost jednoty. Eucharistie je tam, kde je biskup, kde je biskup, tam je církev (Smyrn 8,1-2).

Justin (+165) – eucharistie je vrchol vtělení LOGU (Jan 1,14n; Jan 6,57). Eucharistie je duchovní oběť, která překonává všechny oběti.

Irenej – klade eucharistii do kontextu teologického stvoření. – RECAPITULACE všech věcí prostřednictvím vtělení LOGU. Chléb a víno zprostředkovávají společenství s LOGEM a tedy vykoupení. Eucharistické způsoby dokazují dobrotu stvořených věcí – proti gnozi.

Hippolit Římský (III. stol.) – dílo - Apoštolská tradice –podrobně popisuje eucharistickou praxi. Modlitba má trinitární strukturu. Části:  anamneze – připomínka;  prosfora – oběť;  epikleze – svolávání Ducha svatého.

Pojetí eucharistie ve východní patristice
Alexandrijští – Origenes, Klement – platónská ontologie – svět idejí, jeho obrazy ve viditelném světě – pozvednout se nad svět smyslový – do světa duchovního. Přijímáním Eucharistie se sjednocujeme duchovně se Slovem. Způsoby chleba a vína nám slouží k pozvednutí se nad smyslový svět a ke sjednocení se se Slovem.

Atanáš – v souvislosti s Eucharistií zdůrazňuje vtělení LOGU jako podmínku zbožštění člověka.

Antiochijská škola – zdůrazňují autonomii lidské přirozenosti Slova, a dále rozdíl mezi historickým tělem a tělem svátostným.

Jan Zlatoústý – Doctor eucharistiae – historická postava Ježíšova a jeho přítomnost v Eucharistii jsou ve vztahu modelu a obrazu nebo skutečnosti a symbolu. Obraz reálně souvisí se svým modelem. Kristus historický a Kristus svátostný jsou identičtí, liší se pouze způsobem přítomnosti. Tato identita se vytváří transformací darů chleba a vína – metaballein/convertere. Děje se to silou Ducha svatého.

Jan Damašský – shrnuje východní patristiku. Transformace Eucharistie se děje sestoupením Ducha svatého na přirozené dary. Skrze proměněné dary vám Bůh dává Kristovu přítomnost v Duchu svatém.

Pojetí eucharistie v západní patristice
Tertulián – eucharistie není pouze památka a zpřítomnění Kristovy oběti na kříži, ale je to také odpověď církve na Boží jednání. Eucharistie je také naší obětí. Kristova oběť v Eucharistii není krvavá, ale uskutečněná v symbolu.

Cyprián – v Eucharistii je Kristus obětován v oběti církve přinášené Bohu pod způsoby těla a krve ve svátosti. Církev vidí v chlebu a vínu symboly utrpení Kristova. -   ikonografický typ - „Kristus v lisu“. – A také symboly jednoty – sjednocení mnoha zrn v chlebu a vínu.

Ambrož – pouze Ježíš může realizovat svátost Eucharistie. Tvůrčí Boží slovo přetváří elementy chleba a vína. Elementy jsou zbaveny svého přirozeného bytí a jsou naplněny Duchem svatým, tak, že je v nich přítomen Kristus reálně. Toto pojetí se označuje jako realismus a metabolismus.

Augustin – učil, že Kristus je v Eucharistii reálně přítomen. Rozlišujeme mezi modelem a obrazem (res a signum). Eucharistie jako svátost je signum historické skutečnosti Krista – symbolismus. Obsahem se neliší od metabolismu, ale znamenal by, že nevěřící nebo nehodný by přijímal Krista pouze podle znamení svátosti, nikoliv duchovní spojení skrze tělo a krev Krista. K plnému přijetí je třeba víra, osobní láska, stav ospravedlnění, pravověrnost a příslušnost k církvi katolické.
Augustin vysvětluje i ekleziální dimenzi Eucharistie – společenství s bratry a sestrami. V Eucharistii je Christus totus – caput et corpus (Kristus celý – hlava i tělo) v jednotě i v oddělení mezi hlavou a tělem.
Eucharistie jako oběť – jedná se o lásku.

První eucharistické kontroverze
Kontroverze mezi Radbertem (+851) a Ratramem (+868) – mniši opatství v Carbie. Šlo o spor interpretací – realistická nebo symbolická.

Ratramus – eucharistické dary zpřítomňují lidskou skutečnost Kristovu, ale nic se na těch darech ontologicky nemění – symbolismus. Pak by Kristus byl přítomen symbolicky, ale ne skutečně. Napětí, které vyvrcholilo při druhé kontroverzi – Berengar z Tours.

Berengar z Tours (+1088) – res sacramenti – obsah svátosti je tělo a krev Kristova, ale ty nejsou přítomné ve svátostném znamení sacramentum tantum – svátostné znamení je pouze nástrojem přijetí vnitřní milosti. Je to osobní víra, která nás spojuje s Kristem. Berengar neguje reálnou přítomnost Kristovu v Eucharistii. Odsouzen synodou lateránskou (1059).

Žádné komentáře:

Okomentovat