Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

8. O svátostech (De sacramentis)

A.    O SVÁTOSTECH OBECNĚ    -    KKC 1076 – 1209
B.   JEDNOTLIVÉ  SVÁTOSTI     -    KKC 1210 – 1690


I.    Pojem, obsah a vývoj nauky o svátostech  

1) „Svátostnost“ jako  teologická kategorie
člověk má duchovní dimenzi – je stvořen k obrazu Božímu, protože se může přímo a OSOBNĚ setkat s Bohem.
člověk je ve své přirozenosti strukturován i tělesně, světsky, společensky, historicky a časově, proto jeho setkání s Bohem v MILOSTI a skrze VÍRU dostává viditelnou – konkrétní formu.
Svátostnost znamená, že milost se „vtěluje“ v celém životě člověka, v jeho víře a v následování KRISTA. Tato sakramentalita je zhuštěna v symbolickém liturgickém dění → VE SVÁTOSTECH. SVÁTOSTI čerpají svou účinnost z Krista Spasitele, sdělují člověku spásu, která spočívá v osobním společenství s Trojjediným Bohem a s ostatními vykoupenými. SC 7
2) Struktura a umístění nauky o svátostech v celku dogmatiky
Jak už bylo řečeno tento traktát má dvě hlavní části:
I. Nauka o svátostech obecně
- klasická témata teologie svátostí
- antropologická dimenze svátostí – důležitost symbolu
- kristologický základ nauky o svátostech – Kristus jediný prostředník mezi Bohem a lidmi
- dimenze ekleziální a eschatologická – svátosti se dějí v církvi a zaměřují vás k věcem    posledním
II. Nauka o jednotlivých svátostech
1) základ křesťanské existence
- křest
- biřmování
2) slavení společenství božsko-lidského
- eucharistie
3) Kristus uzdravuje z hříchu a nemoci
- svátost pokání
- pomazání nemocných
4) budování a formace církve
- svátost svěcení
- svátost manželství

3) Krize svátostné ideje v moderním povědomí
Idealismus   x   materialismus, positivismus
Jak mohou být věci tohoto světa přístupovou cestou k Bohu?
Jak může polití vodou znamenat něco pro věčnost člověka?
Pro Kanta je přirozenou iluzí si myslet, že „se může“ použitím přirozených prostředků vyprodukovat účinek, který je pro vás tajemstvím: totiž vyvolat Boží působení („Náboženství v mezích prostého rozumu“.)
- pro osvícence kult svátostí má význam pouze pedagogický.
- úzký vztah mezi milostí a vnímatelným symbolem svátosti, který odpovídá duchovně-    tělesné   přirozenosti člověka není pochopen a přijímán.

4) Jak se formovala klasická teologie svátostí?
a) Nutnost teologické reflexe o svátostech
podnětem k vypracování podrobné teologie svátostí byla polemika týkající se definice reálné přítomnosti Kristově ve večeři Páně. Ve starověku byly dva výklady – symbolický – v duchu alexandrijské kristologie se tolik nezabýval pozemskou stránkou Ježíšovy osobnosti  - eucharistie byla chápána jako duchovní pokrm a nápoj. Antiochijská škola si kladla otázku JAK? se to děje – metabolické pojetí  -  dochází k proměně chleba a víno v Tělo a v Krev. Berengar z Tours (+ 1088) zdůraznil patristický symbolismus, avšak vyčlenil ho z realistického kontextu – podnět ke scholastické reflexi svátostí.

b) Pojem „sacramentum“ – vznik teologického technického termínu
1) v řečtině odpovídá termín mysterium (srv. tajina)
V NZ to znamená spásný Boží plán uskutečněný v Kristu (1Kor 2,7-10; Řím 16,25ss; Kol 1,26; Ef 1,8-10). – Nejedná se ještě přímo o liturgii.
Poprvé u Atanáše jsou jako mysteria označeny: křest, eucharistie a manželství. – Tajemství spásy se uskutečňuje v liturgické činnosti církve. Mysteria křesťanské liturgie ≠ mysteria pohanská (Eleusinská –kult bohyně Demeter) – sacramentum = překlad řeckého mysterion.

2) Tertullián (+ 220) - poprvé nazývá křest, eucharistii a manželství – „SACRAMENTA“. Odvozuje to slova od sacer = svatý. Posvěcený předmět. Přísaha věrnosti vojáků byla sacramentum. Kult Boha Mitry – obdoba „vojenské služby“ – „vojákovi“ byla vtištěna na čelo  pečeť toho, kterému přísahal. Tertullián považoval křest za zpečetění víry v Krista, (srv. 2Kor 1,22; Gal 5,22ss) přijetí do vojska křesťanů.

Tertullián byl prvním autorem, který profánní výraz SACRAMENTUM použil ve službě křesťanské teologie jako náboženské tajemství, tedy znamení, které poukazuje na posvátnou skrytou skutečnost.
CYPRIÁN – používá ten výraz podobně jako Tertullián – aplikuje ho na křest a eucharistii.
AMBROŽ  - používá typologické pojetí – např. Josef, Mojžíš, Jeremiáš jsou typus Krista. Noemova archa je typus církve a holubice z archy je pak typus sacramenti. Ambrož označuje jako sacramentum iniciační svátosti i svátost manželství. Rozlišuje už mezi vnějším viditelným prvkem a vnitřní duchovní skutečností. Boží působení prostřednictvím svátostných znamení je přiměřené tělesně-duchové přirozenosti člověka. – to už ukazuje k Augustinovi.

Žádné komentáře:

Okomentovat