Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

6. Mariologie

Mariologie v celku dogmatiky. Základní věroučné výroky o Marii, základní mariologický princip. Svědectví Písma – Maria, matka Božího Syna, Ježíš počatý z Ducha svatého skrze Marii – Matouš, Lukáš. Maria v dějinách teologie, typologie Eva – Maria, Mariino panenství a Boží mateřství – protichůdné koncepce: -adopcionistická kristologie, gnostický dokétismus, židovská kritika, polemika s řeckou filozofií. Boží mateřství Mariino – důsledek hypostatické unie. Problém počátku a konce Mariina pozemského života. Nauka o Neposkvrněném početí Panny Marie. Nanebevzetí Panny Marie. Maria ve společenství církve – 8. kapitola Lumen gentium. Mariánská úcta, lidová zbožnost, liturgie, umění, mariánská dimenze křesťanské spirituality.

I. Úvod, mariologie v celku dogmatiky.
Dostáváme se k další části dogmatiky. Jistě, že už samotný název poukazuje na obsah. Poté, co jsme uvažovali o tajemství Trojjediného Boha, se můžeme ptát za jakých podmínek jednotlivec i celé lidstvo dospívají k svému konečnému dovršení v Bohu. To, co pro nás znamená společenství nesené silou milosti, společenství člověka s Bohem, uvidíme právě na příkladu života Panny Marie, matky Ježíšovy. Kam zařadit mariologii v systému dogmatiky? Budeme se držet toho, s čím přišel II. Vatikánský koncil. V osmé kapitole konstituce o církvi Lumen gentium se koncilní otcové zabývají Pannou Marií, Matkou Boží v tajemství Krista a církve. Už název této kapitoly ukazuje, že se podařilo překonat jisté napětí mezi koncepcí mariologie zaměřenou na Krista a koncepcí více zaměřenou na církev. V prvním pojetí se o Marii uvažuje v kontextu Kristova spásného díla, nakolik ona na tomto díle spolupracuje a podporuje ho. Hlavní obtíží tohoto přístupu je, jak rozlišit jasně jedinečný spásný čin Ježíše Krista a Mariinu spolupráci na něm. Mariologie orientovaná na církev se sice dívá na Pannu Marii jako na osobu velmi důležitou, ale nevyčleňuje ji nijak z celku církve – tajemného těla Kristova.
V koncilním pojetí se na Marii díváme z hlediska tajemství Krista i církve. Ona je z jedné strany členem církve a jako první z vykoupených představuje typus a model církve. Současně ovšem Maria stojí nad církví jakožto matka Božího Syna. Ona je od počátku spojena s jeho spásným dílem. Právě z Kristova tajemství, s kterým je Maria nejtěsněji spojena, vyrůstá církev.
Proto mariologie představuje jakýsi most mezi dějinně spásným činem uskutečněným v Ježíši Kristu, v němž Bůh zjevil svou trojiční tvář a mezi životem člověka v milosti. Tato disciplína přináší jakýsi model cesty putující církve k eschatologickému dovršení. V této části dogmatiky můžeme vidět působení Boží na jednom konkrétním člověku. V nauce o Marii nalezneme jakýsi souhrn spásy, jak to vystihuje LG 65: „Maria, která vstoupila hluboko do dějin spásy, jistým způsobem v sobě spojuje a vyzařuje největší skutečnosti víry. Když je oslavována a uctívána, volá věřící k svému synu a k jeho oběti i k lásce k Otci. Poněvadž však církev usiluje o oslavu Kristovu, stává se podobnější svému vznešenému vzoru, když stále roste ve víře, naději a lásce, a ve všem hledá a plní boží vůli. A tak církev i ve své apoštolské práci právem vzhlíží k té, která zrodila Krista, jenž se proto počal z Ducha svatého a zrodil se z Panny, aby se prostřednictvím církve zrodil a rostl také v srdcích věřících. Tato panna byla ve svém životě příkladem takové mateřské lásky, která má oživovat všechny, kdo spolupracují v apoštolském poslání církve při znovuzrození lidí.“

Žádné komentáře:

Okomentovat