Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

4. Kristologie a soteriologie,

Úvod - pojem a hlavní problémy kristologie. Svědectví Písma o Ježíši Kristu. Původ a tradice vyznání víry v Krista. Veřejné působení Pána Ježíše. Ježíšův Božský původ. Jak se formovalo kristologické dogma v době pobiblické? Kristologické spory, Chalcedonský koncil, další rozvoj dogmatu. Mysterium Paschale - centrální událost dějin spásy. Hlavní témata soteriologie. Biblická svědectví o spáse a o prostředníku spásy. Hlavní soteriologické koncepce, které se vyskytly v dějinách teologie. Vykoupení ve světle sdílení lásky mezi Bohem a člověkem.

I. Úvod - pojem a hlavní problémy christologie
Pokusme načrtnout hrubý obrys jedné z nejdůležitějších teologických disciplín, totiž christologie. Slovo christologie je složeno ze dvou řeckých slov: Christos a logia. První slovo v řečtině znamená Pomazaný, počeštěno Kristus, je to vlastně překlad hebrejského mašiach - počeštěno Mesiáš. Druhé slovo logia znamená uvažování, studium nebo slova. Vidíme, že termín christologie označuje teologické uvažování o Ježíši zvaném Kristus. Společenství věřících uvažuje o osobě Ježíše z Nazareta, kterého ve víře uznává jako Krista, tedy Mesiáše a Spasitele. Ten, kdo se zabývá christologií se pokouší proniknout do tajemství jeho osoby  a snaží se pochopit smysl a význam jeho díla.
Jaké místo má christologie mezi ostatními teologickými disciplínami? Už na samém počátku a ve středu křesťanské víry stojí postava Ježíše Krista. Právě z tohoto důvodu je jasné, jak významné místo christologie v celku teologie zaujímá. I když se žádná teologie nemůže omezit jen na christologii, nebude žádná křesťanská teologie bez solidního uvažování o Ježíši Kristu. Christologie je středem a páteří celé teologie.
Samo spojení slov Ježíš Kristus nese teologické poselství. Spojení těchto dvou slov se objevuje už v NZ. První termín Ježíš označuje spíš konkrétní historickou osobu Ježíše Nazaretského, druhý termín Kristus už vyjadřuje vyznání víry a teologické uvažování. Ve spojení těchto dvou termínů je respektována a dobře vyjádřena důležitá věc: vyznání křesťanské víry není mytologická záležitost, nýbrž je zakotveno nezpochybnitelným způsobem v historické osobě Ježíšově a v konkrétních událostech jejího života. Spojení Ježíš Kristus znamená, že Bůh uskutečnil svou všeobecnou vůli týkající se spásy všech lidí v Ježíši z Nazareta. Teologové proto označují Ježíše Krista výrazem universale concretum. Co to znamená? Všezahrnující spása se uskutečňuje ne skrze nějaký  abstraktní princip, ale skrze konkrétní osobu. Ovšem Ježíšova konkrétnost neznamená, že by bylo možné jeho osobu a dílo vyložit pouze racionalisticky.
Z toho, co jsme řekli, vidíme, že mylné interpretace osoby Ježíše Krista mají dvojí zabarvení. Jedna interpretace se nazývá mytologická - Ježíš Kristus skutečně neexistoval, je to mýtus, jakýsi princip nebo archetyp. Druhá interpretace je racionalistická - Ježíš byl sice vyjímečný člověk, ale jen člověk a nic víc. Pokud ale v Ježíši Kristu má být spása pro člověka, musíme si uvědomit, že musí existovat jedinečná a neporovnatelná jednota mezi Bohem Otcem a Ježíšem, jeho Synem, Synem Otce. Ježíš má pro nás spásný význam jen tehdy, pokud je také Kristem poslaným Bohem do světa.
Jaké jsou základní otázky, kterými se christologie zabývá? Základní dvě otázky christologie zní takto: Kdo je tento Ježíš Nazaretský? „Kdo to asi je?“ (Mk 4,41). Kdo je Ježíš, jaké jsou charakteristiky jeho osoby, jaký je Jeho vztah k Bohu Otci? Tyto otázky řeší christologie v úžším slova smyslu, někdy se jí říká christologie ontologická (ve smyslu bytí). Jde o nauku o jednotě mezi Božstvím a lidstvím v osobě Syna a Slova věčného Otce. Druhou základní otázkou je, co znamená Kristus pro náš vztah k Bohu, čím je on pro nás. Tato část se nazývá soteriologie nebo christologie funkcionální. Je to nauka o naší spáse skrze Ježíše Krista. Řecké slovo sotéria znamená spása.
Christologie bývá rozdělována právě podle těchto dvou otázek, ale to neznamená, že by tyto dva klasické traktáty stály proti sobě nebo by je bylo možné izolovat jeden od druhého. Soteriologie je vnější stránkou christologie, která se manifestuje v soteriologii. Tyto dva traktáty jsou dvojím pohledem na jedno jediné tajemství Kristovo a jsou mezi sebou úzce spojeny. Jeden vysvětluje druhý.
Konkrétní obsah celé christologie zahrnuje především tyto hlavní otázky: 1. Preexistence věčného Slova, Vtělení, Ježíšův zvláštní vztah k Otci a k Duchu svatému. 2. Veřejné působení, to znamená ohlašování Božího království. 3. Smrt, tedy ustanovení nové smlouvy v události poslední večeře a v události kříže. 4. Konečně vzkříšení, oslavení a seslání Ducha svatého. Ale i zde platí to, co už bylo řečeno: jednotlivé problémy nesmíme od sebe izolovat, souvisí spolu, jedná se vlastně o jednu jedinou spásnou událost.
Poznámka: Nyní si musíme vyjasnit jednu pro christologii důležitou věc. Osmnácté a devatenácté století v biblistice a v teologii přineslo důraz na historická zkoumání. Rozvinula se tzv. historicko-kritická metoda, která vědeckými prostředky analyzuje texty biblické nebo teologické a jejich pozadí, aby určila jejich původní význam a smysl. Tato metoda má tedy dvě hlavní hlediska: filologické - soustředí se na jazykovou formu textu a historické, které zkoumá podmínky, ve kterých text vznikl. Použitím tohoto přístupu došli protestanti k tzv. historickému Ježíši. To znamená k datům, událostem, způsobům chování a dobovým okolnostem, které pro vědu platí jako jisté. Někdy se mluví při zkoumání evangelií o ipsissima verba, tedy o slovech, která Ježíš skutečně řekl. V protikladu ke slovům, která mu údajně vložila do úst prvotní církev. Vedle toho se mluví o Kristu víry, to je obraz Krista, který ve víře přijala a zvěstovala jako kerygma prvotní církev. Toto rozdělení do určité míry je opodstatněné, ale neplatí radikální tvrzení, že mezi historickým Ježíšem a Kristem víry není žádná souvislost, že Ježíš vstal z mrtvých pouze ve víře a hlásání prvních křesťanů, pod vlivem mytologických představ. Prosím vás, je možné spolehlivě a kriticky dokázat jasnou souvislost mezi Ježíšem z Nazareta a vzkříšeným Pánem, tak jak ho hlásala prvotní církev. Je možné dokázat, že sám pozemský Ježíš se považoval za Krista. Christologie nestojí před alternativou Ježíš historický nebo Kristus víry. Jsou to spíš dvě dimenze jednoho a téhož, které se sbíhají.
Někdy se dnes hovoří o tendenci současných teologů, přistupovat ke christologii „zdola“, tedy vycházet od člověka Ježíše a nezačínat „shora“ tedy Vtělením druhé osoby Trojice. Přitom „nemá smysl stavět proti sobě christologii „zdola“, která vychází od člověka, a christologii „shora“, která vychází od Boha, který se stal člověkem. Těm, kteří poznali lidský život s Ježíšem, kteří se jím nechali uchvátit, sama tato zkušenost ukázala, že Ježíše nemohli pochopit, když vycházeli od člověka, ale teprve když v něm uviděli průnik Boží přítomnosti do našeho světa. Christologie „zdola“, z pouze lidské zkušenosti Ježíše, tak vede ke christologii „shora“, která poznává v Ježíšovi Boha, který přichází k nám.“ Například v Janově evangeliu jsou jasné poukazy na oba přístupy. Ježíš je například unaven u studnice Jakubovy, pláče nad smrtí přítele Lazara apod. Vedle toho jsou zde velmi silná tvrzení týkající se jeho preexistence a božství: „Na počátku bylo slovo...to slovo byl Bůh“, „dříve než Abrahám já jsem.“, „já a Otec jedno jsme.“ apod.

Žádné komentáře:

Okomentovat