Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

3. Nauka o stvoření.

Bible o stvoření, kosmologie knihy Genesis, Iz 40-55, mudroslovná literatura, NZ –„skrze něho a pro Něho všechno je stvořeno.“ Interpretace stvoření v době patristiky – Tertullian, sv. Irenej, Augustin. Středověká interpretace – sv.Tomáš Akvinský. Osvícenství a moderní doba. Stvoření  v současné teologii. Stvoření a vztah teologie a vědy.
I.   Úvod
1. Stvoření, pojem a teologický koncept

Cařihradskonicejské krédo: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.“
- Víra v to, že Bůh je počátkem, základem a cílem světa a všeho v něm.
- Víra v Boha stvořitele má základy ve zkušenosti jeho moci v dějinách i v životě jednotlivých lidí. Ve světle přítomné zkušenosti s Bohem se Bůh jeví jako přesažný počátek (protologie) i přesažný cíl (eschatologie) člověka a světa.

2. Stvoření – sebezjevení Boha

Bůh se zjevuje (nepřímo) skrze bytí světu jako jeho tvůrce. Skrze svět Bůh zjevuje sebe (Řím 1,19s).
- Bůh je nekonečně odlišný od světa ve své podstatě a ve svém bytí.
- Člověk je jako tvor bytostí z tohoto světa, ale je pozván ke vztahu s Bohem.
- Svět jako stvoření není částí Boha nebo momentem vnitrobožských procesů.

Pojmy:
- akt stvoření – je aktem Božím – stvoření je odlišné od Boha, ale Bůh je v síle tvoření přítomen intimně a v celém stvoření.
- svět stvoření – nebe i země (Gn 1,1).
- řád stvoření – odhaluje Boží moudrost a dobrotu, ukazuje spásnou vůli Boží.


II. Víra ve stvoření v SZ

1. Svědectví preexilních textů

Začátek knihy Genesis – texty o stvoření nebyly sepsány jako odpověď na vědecké otázky týkající se vzniku světa. Zvěstují Boží vztah k realitě, vztah Stvořitele ke stvoření. Adresáti textu nezakládali své pohledy na vesmír na vědeckém uspořádávání empirických údajů. Jejich vyjadřování bylo obrazné a básnické. Záměr knihy Genesis nebyl dát vědeckou odpověď na otázku JAK Bůh stvořil svět.

Dva rozdílné popisy stvoření v Genesis
- Starší (Gen 2,4-3,24) – jahvistická tradice – 10. století před Kristem. Nevysvětluje technicky jak se to stalo. Jde o teologický zpětný pohled – „proroctví do minulosti“.
- Tvůrčí činnost Boží se nemůže zcela stát objektem lidského poznání, proto se jedná o obrazné vyprávění.
- Nejde o mytologii – protože klíčem k vyprávění je víra v JHWH – Boha Izraele. Bůh není jeden bůh mezi ostatními bohy. On je jediný – na rozdíl od různých mytologií.
- Jasné prohlášení o stvoření se objevuje v Jer 27,5. Důraz „Já jsem učinil…“ ukazuje sebezjevení Boha … .
- Výjimečnost  tvůrčí moci Boží ukazuje sloveso – BARA – „stvořil“. Jeho subjektem nemůže být člověk, jen Bůh. I když Bible používá pozemský obraz – neznamená to, to samé co v mýtech, že by Bůh skutečně jako řemeslník hnětl materiál. Chce se tam říct, že člověk totálně závisí na Bohu.
- BÁRÁ – (Gen 1,1;  Iz 42,5) – terminus technicus pro Boží stvořitelskou činnost.

2. Stvoření podle kněžského spisu a Deuteroizaiáše

Gn 1,1-2,4a  (Bůh je zde nazýván Elohím – autor je proto označován elohista) – vzniklo během babylonského zajetí 6. stol. př. Kr. – je teologicky velmi propracované. Základní tvrzení obsahuje první věta Gn 1,1 „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“. Jedná se o jakousi liturgii – hymnus – opakující se fráze.

Žádné komentáře:

Okomentovat