Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

1. Základní dogmatické výroky o Marii

Všechny výroky týkající se Panny Marie mají svůj původ a střed v tom, jaké místo Panna Maria zaujímá v dějinách spásy. To, co říkáme o Panně Marii, se musí opírat o její vztah k Ježíši Kristu. Jako Panna porodila Božího Syna – je matkou Boží, proto i počátek a dovršení jejího života je vyjímečný: mluvíme o neposkvrněném početí a o přijetí do slávy s tělem i duší. Postupně byla formulována čtyři dogmata týkající se Panny Marie. K nim přistupuje přesvědčení, které má také svou věroučnou závažnost. Jde o to, že Maria je s putující církví spojena jako její živý vzor a jako ta, která stále provází církev svou přímluvou. Mariánská úcta má svůj pevný základ jednak v učení církve, dále se opírá o Mariino postavení v dějinách spásy a nakonec je tu nepřerušená živá tradice této úcty samé.
Uveďme několikabodové shrnutí základních mariologických tezí:
1. Panna Maria počala a porodila Božího Syna v síle působení Ducha svatého bez přispění muže (sine virili semine) – LG 52. Toto tvrzení o panenském početí je dále rozšířeno. Církev věří v Mariino panenství při porodu, a také v to, že Maria žila jako panna až do konce svého pozemského života (ES 294; 427; 502-504). (virginitas ante partum, in partu, post partum).
2. Marii nazýváme matkou Boží. Oprávněnost používání tohoto titulu spočívá v tom, že  v Kristu jsou obě přirozenosti Božská a lidská neoddělitelně spojeny. Mluvíme o tzv. sdílení vlastností. Za určitých podmínek můžeme vlastnosti jedné přirozenosti dát do souvislosti s druhou přirozeností. Můžeme například tvrdit, že Ježíš je Bůh. Matka Ježíšova je potom právem označována matkou Boží.
3. Maria byla od okamžiku početí uchráněna od dědičného hříchu silou milosti, která byla takovým způsobem dána pouze jí. (ES 2803) Od této milosti se odvozuje její osobní svatost, uchránění od žádostivosti a její osobní bezhříšnost (ES 1573).
4. Na konci svého pozemského života byla Maria díky Kristově milosti zdokonalena v celé své lidské existenci a přijata s tělem i duší do Boží slávy (ES 3903).
5. V souvislosti s úctou svatých můžeme dovoleně uctívat také Pannu Marii a prosit ji o přímluvu (cultus hyperduliae). Tato úcta není sice nutná ke spáse (ES 1600), ale je to dobrá a užitečná součást křesťanské zbožnosti (LG 66-67).
6. Maria jako člen církve je pro nás i pro celé společenství církve předobrazem a dokonalým vzorem (LG 53).

Žádné komentáře:

Okomentovat