Do vyhledávače napiš co hledáš. Témata jsou řazena chronologicky (archiv). A enter;o)

Soudobá podoba naší filosofie. Bayerová Marie, Egon Bondy (vl. jm. Zbyněk Fišer), Erazim Kohák...

Bayerová Marie (1922 -1997) – česká filozofka, věnovala se dějiným české filozofie 19. století, připravila k vydání souborné dílo A. Smetany, komentovala filozofii Bolzana a věnovala se také kritickému rozboru Husserlovy fenomenologie

Egon Bondy (vl. jm. Zbyněk Fišer, 1930 - 2007) – těžištěm jeho práce je problematika ontologie; svými názory patří k marxistické filozofii; rozvíjí pojem odcizení a kritizuje kapitalistickou společnost
- Jeho otec byl generálem československé armády. V roce 1947 Zbyněk Fišer, budoucí Egon Bondy, přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let (rukopis 1981, vydáno 2003), žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“ (s.61). Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi.
Koncem 40. let se ovšem znal s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. S Honzou Krejcarovou navázal též intimní vztah a v roce 1949 s ní připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i u nás. Od tohoto okamžiku Zbyněk Fišer užívá jména Egon Bondy. V následujících letech nadále píše básně, sní o světové revoluci i o snadném zbohatnutí a žije na hraně zákona.
Ve svém životě na okraji společnosti se dostává nakrátko dokonce do vězení a během svérázného výletu (či pokusu o emigraci) do Rakouska zažije kuriózní dobrodružství s francouzskou tajnou službou, které nabízí provedení atentátu na sovětské vedení. „Věc je jednoduchá jak slunce. Potřebujeme dvě krabičky od sirek s blechami – ty jsem byl dokonce ochoten dodat gratis – naočkovanými všemi prevítskými mory světa… a moji agenti z lásky vypustí ty blechy při manifestaci 7. listopadu pod tribunou na Rudém náměstí. Vznikne sice nějaký ten počet epidemií, ale blechy přeskáčou samozřejmě zaručeně i na tribunu a skočí i na maršála Stalina, na maršála Vorošilova, na soudruha Beriju i na soudruha Molotova a další.“ (tamtéž, s. 54). Z pokusu samozřejmě sešlo, ale Bondy alespoň vyinkasoval nějaké peníze.
Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na FF Univerzity Karlovy, přestože nepodal včas přihlášku. „Šel jsem rovnou za děkanem. Ten tam samozřejmě nebyl, ale byl tam jeho tajemník Salač. Byl to alkoholik. Jak jsme na sebe dýchli, tak jsme poznali bratry v triku. Salač mne okamžitě, jakožto dělnického kádra, vzal ke zkušební komisi, že naposled mají ještě přezkoušet mne. A tím to ovšem bylo hotovo…“ (tamtéž, s.88).
Studium absolvoval v roce 1961, v letech 1957–1962 navíc pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu. 1962–1967 byl zaměstnán v bibliografickém oddělení Státní knihovny ČSSR. V té době začíná publikovat ve vědeckých časopisech (Dějiny a současnost, Filozofický časopis aj.). V roce 1967 mu vychází pod vlastním jménem první kniha – Otázky bytí a existence, v roce 1967 získal titul doktora – kandidáta věd. Od stejného roku je v invalidním důchodu.
V 70. letech se stává guru psychedelické skupiny Plastic People of the Universe, která zhudebnila řadu jeho textů. Navazuje rovněž přátelství s básníkem Ivanem Martinem Jirousem, v 80. letech ovlivňuje ranou tvorbu Jáchyma Topola nebo J. H. Krchovského.
Bondy se nikdy neztotožnil s reálným socialismem a stal se jeho vytrvalým kritikem, přestože koncem 50. let aktivně a v 70. letech spíše z donucení spolupracoval s StB. Neztotožnil se ale ani se situací po roce 1989. Angažuje se v levicovém hnutí (strana Levý blok, příspěvky do Haló novin aj.), píše politologické eseje. Hlásil se svého času k trockismu, později k maoismu, blízko měl i k anarchismu.
V roce 1989 se přestěhoval do Telče, odkud v devadesátých letech přesídlil do Bratislavy, kde vyučoval 1993–1995 na tamější univerzitě filozofii. Překvapivě působil v poslední době také jako zpěvák ve skupině Požoň sentimental, hrající hospodské folklórní písně.
Z manželství s Jaroslavou Krčmaříkovou má Bondy syna Zbyňka Fišera ml. (narozen 1959), příležitostného básníka (sbírka Lesbický sen (1993)). Životní družkou se mu ale stala až v roce 1963 Julie Nováková (1920–1994).
V roce 1981 napsal Bondy paměti Prvních deset let, zachycující jeho bouřlivé období přibližně v období 1947–1957. Původně měly vyjít padesát let po autorově smrti, nakonec vyšly již v roce 2003. Do obecnějšího povědomí veřejnosti vešel však nejvíce díky knihám Bohumil Hrabala Morytáty a legendy, Něžný barbar (zfilmováno v roce 1989) a některým dalším.
Zemřel v pondělí 9. dubna 2007 v Bratislavě ve věku 77 let na následky popálenin třetího stupně, které utrpěl po vzplanutí pyžama od vlastní cigarety[
-Bondy je jedním z nejoriginálnějších, ovšem také nejkontroverznějších českých filozofů. Vědecké články publikoval od 60. let, první knihy vyšly rovněž díky přičinění filozofa Milana Machovce, s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství. Jeho syn Martin Machovec se stal později editorem Bondyho díla.
Nejvýznamnějším filozofickým dílem je Útěcha z ontologie (1968), kde se autor vyrovnává s různými modely bytí a dospívá k modelu ateistickému – nesubstančnímu. Předkládá zde mnoho nových názorů. Uveďme například, že se vznikem světa se vyrovnává tezí o samovzniku bytí v absenci bytí, přičemž samovzniku nemůže předcházet ani jeho možnost, neboť i posibilita je „něco“, která by vyžadovala vysvětlení svého vlastního vzniku. Bondy zavedl dále kategorii „ontologického pole“, které umožňuje plnohodnotnou existenci informací v realitě, v knize se setkáme s otázkami po smyslu lidské existence, Bondy dokazuje, že k uchopení ontologické reality není třeba boha, protože touto kategorií se vysvětlování univerza vůbec nezjednodušuje.
V 70. letech rozpracoval etickou analýzu smyslu lidské existence v souvislosti s možným vytvořením artificiálních a na biotické existenci nezávislých bytostí (Juliiny otázky, 1971; populárně pak próza Nepovídka, 1983).

Erazim Kohák (1933) – jeho dílo vychází z pojetí filozofie jako úsilí o orientaci člověka k bohu, ke světu a k člověku a z přesvědčení , že filozofickou povinností není jen odborná zdatnost, ale i oslovování obce ve věcech veřejných. Jeho pojetí egocentrismu ukazuje člověka jako bytost odpovědnou za následky lidské přítomnosti ve světě a hledá pojetí lidského pobývání a života ve společenství všeho stvoření

Václav Bělohradský (1944) – spojuje své postmoderní stanovisko s přesvědčením, že konflikty naší doby lze řešit rozvrácením objektivních a univerzálních verzí světa a překonáním vlády ideologie jako mýtu. Jako liberální myslitel dospívá ve jménu biocentrické filozofie k odmítnutí přeceňování moci symbolů a kultury a k potřebě odstupu od „my“ jako základu nového svobodnějšího společenství. Bělohradský též hledá způsoby, jak prosadit filozofii v mediálním věku.
- je významný současný český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působícího od roku 1989 též u nás. Lze ho považovat za pokračovatele Jana Patočky. Je představitelem tzv. biocentrické filozofie, kterou rozvinul až k odmítnutí antropocentrického přeceňování moci symbolů a kultury a k potřebě odstupu od „my“ jako základu nového svobodnějšího společenství.
- vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu, historii a filosofii. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie a dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem.
Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu a profesorem na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě.
Česká bibliografie
Krize eschatologie neosobnosti, Londýn 1982
Myslet zeleň světa 1985
Sborník Hostina (ed. Václav Havel), Toronto, 1989
Přirozený svět jako politický problém, 1991
Člověk bez skrupulí, 1991
Kapitalismus a občanské ctnosti, 1992
Mezi světy a mezisvěty, 1997
Kritika banálního zla
Mitteleuropa: Rakouská říše jako metafora
Společnost nevolnosti 2007

Pavel Barša (1960) – filozof, sociolog, politolog, který dává přednost souhrnnému termínu sociální vědec; je autorem několika knih a mnoha desítek článků; nedávno mu vyšla kniha Přistěhovalectví a liberální stát; přenáší na Ústavu politologie FF UK, působil na univerzitách v Belgii, Francii, Británii, Maďarsku a USA; jeho ambicí je překračovat uzavřenost akademické obce a vstupovat do veřejných diskusí

Do vyhledávače napiš co hledáš. Témata jsou řazena chronologicky (archiv). A enter;o)

Štítky

analýza analýza zákazníků benchmarking CASHFLOW cena cenová politika charakteristika spotřebitele definování prací deteminace firmy distribuce dokonalá konkurence ekonomické prostředí elektronický obchod financování podniku finanční analýza firemní kultura firemní výdaje formy komunikace globalizace hlavní investor hodnocení jakosti hodnocení zaměstnanců holding hospodářský výsledek informace informační systém integrovaná komunikace interpretace inzerát pracovního místa kapitál kariera kariéra komunikační mix komunikační strategie konečný spotřebitel konkurence kontrolní mechanismy krizový managment legislativní rámec lidské zdroje management management kvality manažerská motivace manažerské funkce manažeři marketing a internet marketingová komunikace marketingová strategie marketingové řízení marketingový mix marketingový plán marketingový výzkum metodika analýzy mezinárodní management monitoring médií monitoring nákladů monopol motivační teorie mzdová politika média neovlivnitelné prostředí nábor náklady oceňování majetku odhad pracnosti odměňování práce oligopol organizace organizace prodeje organizační systém osobní prodej personální management personální plánování personální výběr personální řízení plán akcí plánování podnik podnikatelské sítě podnikatelský plán podniková strategie podnikový management podnikání podpora prodeje pohledávky pohovor poptávka postup prací povyšování pracovní podmínky pracovní poměr pracovní smlouva pracovní výkon prezentace prodej produkt produktivita profesní kariera profesní kariéra projekt projektový management projektový manažer projektový plán propagační prostředky právní formy podnikání public relations publicita přednášky příjmání zaměstnanců přímý marketing reklama riziko rozpor rozpočet segmentace trhu situační analýza spotřebitel správa dokumentů strategické plánování SWOT analýza systémový přístup trendová analýza trh typy zákazníků ukončení pracovního vztahu vedení porady velikost podniku velkosklady vnitřní prostředí vnější prostředí vzdělávání zaměstnanců výběr vzorku výběrové řízení výnosy výrobek výzkum produktu zaměstnanec zdroje dat zdroje informací značka značka projektu základní srategie řízení komunikace řízení podniku řízení rozporů řízení změn životní cyklus výrobku