Do vyhledávače napiš co hledáš. Témata jsou řazena chronologicky (archiv). A enter;o)

Nedávné výroky učitelského úřadu o kněžství.

II. vatikánský koncil pojednává bohatě o kněžství obecném i služebném. Bude nás především zajímat konstituce o církvi Lumen gentium (LG). Článek 10 pojednává o všeobecném kněžství, a také o vztahu služebného a všeobecného kněžství. Všeobecné kněžství je zde dáváno do souvislosti se křtem. Křest je účastí na Kristově velikonočním tajemství, je setkáním Boha s člověkem. Pokřtěný přijímá nezrušitelné křestní znamení. Jak má křesťan žít své křestní kněžství? To už jsme zmínili při rozboru biblických textů. Koncil říká, že křesťané mají každým skutkem přinášet duchovní oběti. Křesťanská oběť není kultická, ale existenciální i když je zde propojení s kultem - průvod z obětními dary. Co konkrétně myslí koncil touto duchovní obětí najdeme v LG 34: „skutky, modlitby a apoštolská činnost, manželství a rodinný život, každodenní práce a odpočinek duševní i tělesný, jsou-li konány v Duchu, ba i těžkosti života, jsou-li snášeny trpělivě, stávají se duchovními oběťmi Bohu milými skrze Ježíše Krista; jsou zbožně přinášeny Otci zároveň s obětí těla Páně při slavení eucharistie. Takto i laici zasvěcují Bohu svět, když všude jednají svatě jako ctitelé Boha“. Jak se uplatňuje všeobecné kněžství ve svátostech ukazuje LG 11. LG 12 a 13 pojednává o účasti Božího lidu na úřadě kněžském a pastýřském. Téma všeobecného kněžství zmiňuje také koncilový dokument Apostolicam actuositatem 2,3 a dekret Ad gentes 15. Podobně o účasti na kněžském, prorockém a královském úřadě Ježíše Krista mluví papež Jan Pavel II. v encyklice Christifideles laici čl.14. Pokud jen trochu můžete, přečtěte si LG 11-13. Katechizmus katolické církve můžete konzultovat v článcích 1533 - 1600. Dále doporučuji k přečtení: KOČÍ M., Svátost kněžství, in Amen 7-8/97, 8-12.
Nyní se vrátíme ještě k LG 10, protože zde je naznačen poměr mezi kněžstvím všeobecným a služebným. Následující vyjádření je mnohdy kritizováno, ale platí a my ho můžeme správně pochopit, když ho budeme číst v kontextu celého koncilu. „Všeobecné kněžství věřících a kněžství služebné čili hierarchické se sice od sebe liší podstatně, a ne pouze stupněm, přesto však jsou ve vzájemném vztahu, neboť jedno i druhé - každé svým vlastním způsobem - má účast na jediném kněžství Kristově. Služebný kněz, který vykonává svou službu, svou posvátnou mocí vytváří a řídí kněžský lid; v zastoupení Krista koná eucharistickou oběť a jménem celého lidu ji podává Bohu. Věřící mocí svého královského kněžství spolupůsobí při obětování eucharistie a uplatňují své kněžství přijímáním svátostí, modlitbou a děkováním, svědectvím svatého života, odříkáním a činorodou láskou“. Myslím, že tento vztah chápeme a víme, čím se uskutečňuje obecné kněžství. Nyní ještě zmíníme další místa dokumentů, která rozvíjejí téma služebného kněžství.
Služebné kněžství znamená jednat v osobě Krista a církve. Řekneme-li, že služebný kněz jedná v osobě Krista jako hlavy, chceme naznačit úzký vztah, jaký spojuje kněze s Kristem a Krista s jeho knězem. Znamená to, že sám Kristus jedná a zpřítomňuje se v osobě kněze natolik, že „když někdo křtí, křtí sám Kristus“ (LG 7). Když tedy koná kněz svatá tajemství, nedělá to nikdy ze svého osobního titulu, ale vždy v osobě Krista. Není úplně přesné říkat, že kněz „zastupuje Krista“ nebo že jedná „ve jménu Krista“. Není totiž pouhým Kristovým zástupcem nebo vyslancem. Je spíš svátostným znamením, které umožňuje samotnému Kristu, aby byl přítomen a jednal uprostřed svého lidu: „kněží jsou pomazáním Ducha svatého označeni zvláštním znamením a tím připodobněni Kristu Knězi tak, že mohou jednat jménem Krista Hlavy“ (PO 2). Rovněž není zcela správný výraz, podle nějž je prý kněz „alter Christus“. Celá a úplná osoba Kristova jedná v celé a úplné osobě služebníkově a naopak. Kněžské svěcení uschopňuje služebníka, aby jednal se stejnou mocí jako Kristus, aby jej zpřítomňoval jako hlavu jeho těla církve, pastýře Božího stáda, učitele pravdy: „podle obrazu Krista, nejvyššího a věčného kněze; jsou posvěceni, aby hlásali evangelium, aby se stali pastýři věřících a konali bohoslužby jako praví kněží Nového zákona“ (LG 28). „Úměrně svému podílu na autoritě vykonávají kněží úřad Krista, Hlavy a Pastýře“ (PO 6). „Svátostí svěcení jsou kněží připodobněni Kristu-Knězi jako služebníci Hlavy ... neboť přijetím svěcení byli zasvěceni Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze“ (PO 12).
Závěrem můžeme shrnout podstatné: stálým přesvědčením v církvi je, že kněz, nositel služebného kněžství, je znamením a nástrojem Krista - Kněze. Totiž prostřednictvím jeho služby Kristus jedná, vyučuje, posvěcuje a vede. V kněžské službě se sbíhá trojice Kristovy služby. Zatímco ve všeobecném kněžství věřící jednají osobně v kvalitě členů kněžského organizmu, v kněžství služebném jedná Kristus osobně prostřednictvím svých služebníků jako Hlava Těla. Pokřtěný má obětovat duchovní oběti nakolik je dokonalý, ve smyslu osobní svatosti. U kněze služebného je plná závislost na Kristu. Nikdo není knězem pro sebe. Spiritualitou kněze by měla být pastýřská láska. Hluboká jednota mezi svatostí života a skutečností svátostného kněžství je cestou k opravdovému uskutečnění kněžství Kristova.

Doporučená literatura:
BALTHASAR H. U., Cesty k ujasnění, Brno 1998.
BALTHASAR H. U., Pravda je symfonická, Praha 1998.
BEINERT W., Slovník katolické dogmatiky, Olomouc 1994.
BIFFI G., Kristocentrismus, Praha 1996.
BOUBLÍK V., Teologická antropologie, Kostelní Vydří 2001.
BROWN R. E, Ježíš v pohledu Nového zákona, Praha 1998.
DREYFUS F., Věděl Ježíš, že je Bůh?, Praha 1998.
Communio – mezinárodní katolická revue, I.-VII. Ročník, 1997 – 2003.
Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha 1995.
FIORENZA S. F.- GALVIN J. P., Systematická teologie I.,II.,III., Brno 1996.
GALOT J., Otče, kdo jsi?, Kostelní Vydří 1999.
GIGLIONI P., Svátosti Krista a církve, Kostelní Vydří 1996.
GNILKA J., Ježíš Nazaretský – poselství a historie, Vyšehrad, Praha 2001
GRILLMEIER A., Mit ihm und in ihm, Freiburg – Basel – Wien 1975.
GRANAT W., K člověku a Bohu v Kristu. Náčrt katolické dogmatiky, 1 – 5, Řím 1981 – 1986.
GUARDINI R., Andělé, Kostelní Vydří 1998.
HECK E., Ave Maria. Vznik a vývoj nejznámnější mariánské modlitby, Kostelní Vydří 2003.
JAN PAVEL II., Dominum et Vivificantem, encyklika z 18. 5. 1986, Praha 1997.
JAN PAVEL II, Redemptoris mater, encyklika ze 25. 3. 1987, Praha 1995.
JAN PAVEL II, Redemptoris missio, encyklika ze 7. 12. 1990, Praha 1994.
JEDIN H., Malé dějiny koncilů,  Praha 1990.
KARFÍKOVÁ L., ŠPINKA Š. (ed.), Pán a dárce života. Setkání s Duchem svatým v Novém Zákoně a křesťanské tradici, Brno 1999.
KASPER W., Der Gott Jesu Christi, Mainz 1983.
KASPER W.,  Jesus der Christus, Mainz 1974.
KASPER W., Teologie – součást naší doby, Praha 1994.
KASPER W., Teologie křesťanského manželství, Brno 1997.
KASPER W., Uvedení do víry, Svitavy 2003.
KUNETKA F., Úvod do liturgie svátostí, Kostelní Vydří 2001.
KOL., Eucharistie - mysterium fidei. Sborník přednášek, Svitavy 2002.
KOL., Křesťanská víra ve světle současné teologie. Sborník přednášek ČKA, Praha 1993.
KOL., Maria z Nazareta. Plnost člověka a jádro církve. Sborník přednášek, Svitavy 2003.
KOL., Ospravedlnění a dědičný hřích v ekumenickém dialogu, Praha 2000.
KOMISE PRO SESTAVENÍ KATECHISMU, Katechismus katolické církve, Praha 1995.
KUNETKA F., Úvod do liturgie svátostí, Kostelní Vydří 2001.
LOSSKY V., Dogmatická teologie, Praha 1994.
LEÓN-DUFOUR (KOL.), Slovník biblické teologie, Řím 1991.
LEV XIII., Divinum illud munus, encyklika z r. 1897, Praha 1998.
MEZINÁRODNÍ PAPEŽSKÁ MARIÁNSKÁ AKADEMIE, Matka Páně, památka – naděje – přítomnost, Kostelní Vydří 2003.
MINAŘÍK M., Mariánská dogmata, Kostelní Vydří 1991.
O´DONNEL CH., Slavíme s Marií. Matka Boží v liurgii, Kostelní Vydří 1996.
OTT L., Grundriss der Dogmatik, Freiburg – Basel – Wien 1965.
PAPEŽSKÁ BIBLICKÁ KOMISE, Bible a christologie, Dokument z r. 1984. Praha 1999.
PESCH O. H., Druhý vatikánský koncil, Praha 1996.
PETRI H. – BEINERT W., Učení o Marii, Olomouc 1996.
POSPÍŠIL C. V., Dar Otce i Syna. Základy systematické pneumatologie, Olomouc 1999.
POSPÍŠIL C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000.
POSPÍŠIL C. V.(úvodní studie a překlad), Nanebevzetí bohorodičky ve světle dokumentů magisteria, Olomouc 2000.
RAHNER K. – VORGRIMLER H., Teologický slovník, Olomouc 1996.
RATZINGER J., Eschatologie, smrt a věčný život, Brno 1996.
RATZINGER J., Hledět na Probodeného, Brno 1996.
RATZINGER J., Úvod do křesťanství, Brno 1991.
SCHIERSE F. J., Biblická teologie – christologie, Praha 1992.
SCHMAUS M., Božie zjavenie, Bratislava 1992.
SCHILLEBEECKX E., To čiňte na mou památku. Studie k eucharistické teologii, Praha 1998.
SCHÖNBORN CH., Cestou proměnění, Brno 1998.
SCHUBERT K., Ježíš ve světle tradiční židovské literatury, Praha 2003.
ZVĚŘINA J., Teologie Agapé, I.-II, Praha 1992 - 1994.

Zde je databáze studijních materiálů. Do vyhledavače napiš co hledáš. Témata jsou řazena chronologicky (archiv). A enter;o)

Štítky

analýza analýza zákazníků benchmarking CASHFLOW cena cenová politika charakteristika spotřebitele definování prací deteminace firmy distribuce dokonalá konkurence ekonomické prostředí elektronický obchod financování podniku finanční analýza firemní kultura firemní výdaje formy komunikace globalizace hlavní investor hodnocení jakosti hodnocení zaměstnanců holding hospodářský výsledek informace informační systém integrovaná komunikace interpretace inzerát pracovního místa kapitál kariera kariéra komunikační mix komunikační strategie konečný spotřebitel konkurence kontrolní mechanismy krizový managment legislativní rámec lidské zdroje management management kvality manažerská motivace manažerské funkce manažeři marketing a internet marketingová komunikace marketingová strategie marketingové řízení marketingový mix marketingový plán marketingový výzkum metodika analýzy mezinárodní management monitoring médií monitoring nákladů monopol motivační teorie mzdová politika média neovlivnitelné prostředí nábor náklady oceňování majetku odhad pracnosti odměňování práce oligopol organizace organizace prodeje organizační systém osobní prodej personální management personální plánování personální výběr personální řízení plán akcí plánování podnik podnikatelské sítě podnikatelský plán podniková strategie podnikový management podnikání podpora prodeje pohledávky pohovor poptávka postup prací povyšování pracovní podmínky pracovní poměr pracovní smlouva pracovní výkon prezentace prodej produkt produktivita profesní kariera profesní kariéra projekt projektový management projektový manažer projektový plán propagační prostředky právní formy podnikání public relations publicita přednášky příjmání zaměstnanců přímý marketing reklama riziko rozpor rozpočet segmentace trhu situační analýza spotřebitel správa dokumentů strategické plánování SWOT analýza systémový přístup trendová analýza trh typy zákazníků ukončení pracovního vztahu vedení porady velikost podniku velkosklady vnitřní prostředí vnější prostředí vzdělávání zaměstnanců výběr vzorku výběrové řízení výnosy výrobek výzkum produktu zaměstnanec zdroje dat zdroje informací značka značka projektu základní srategie řízení komunikace řízení podniku řízení rozporů řízení změn životní cyklus výrobku